Ne moc přesvědčivý reparát Avril Lavigne
>>> moje poznámka: ještě na úvod bych chtěla říct, že kritik, který tohle napsal, asi s hudbou Avril nemá nic společnýho. Na tom koncertě jsem byla a to, co tady o Avie říká, je vesměs jeden velký blábol...už jenom ten úvod, že tam místa zely prázdnoutou nejsou vůbec pravda a že zpívala falešně, nebo že to snad neudýchávávala taky ne...právě že jí patří můj obdiv, jak dokázala na pódiu pořád skákat a žádná únava na ní nebyla vidět...
+ ještě přidávám 6 oficiálních fotek...
Napsal kritik Tomáš Parkan z musicserver.cz:
Když před třemi lety Avril Lavigne koncertovala v T-Mobile Aréně, byl její koncert spíše propadákem než hudebním zážitkem. Svým druhým vystoupením, které se konalo v úterý o několik kilometrů dál, si reputaci vylepšila, i když ne tolik, jak by se dalo za tři roky hudebního vývoje čekat.
Byl to možná trošku risk vozit do České republiky Avril Lavigne (MySpace.com) v době letních prázdnin. Přeci jen její hudbu u nás poslouchají především náctileté slečny a většina z nich je v současné době na prázdninách. Fiasko se ale nekonalo, přeci jen v tu nějaké zbyly. Nejvyšší patro haly a sponzorská místa po skyboxy sice zely prázdnotou, ale hlavní tribuny a především plocha byla velmi slušně zaplněná. Těch náctiletých slečen oblečených v jednotném stylu, sem tam vyzdobených síťovanou rukavicí, bylo přes osmdesát procent. Zbytek tvořili především rodiče a náhodní příchozí. Ti všichni si před Avril museli vyposlechnout ještě minikoncert českých Imodium (MySpace.com) a nutno říct, že vyjma několika momentů nikoho zvlášť nezaujali. Na prstech jedné ruky byste spočítali, kolikrát opravdu roztleskali či rozezpívali obecenstvo. Svou vinu na tom měl jistě i dost špatný zvuk, absence projekce a fakt, že přeci jen jejich muzika byla pro tyhle slečny příliš tvrdá. Jediné, co se celkem povedlo, bylo velmi slušné nasvícení. Imodium tak po "Stigmatech", "Dostavníku" a dalších kouscích odešli, aniž by zanechali nějaký výraznější dojem. Krátce po deváté hodině světla v sále pohasla a za jekotu a vřeštění divaček se na velké obrazovce za pódiem začal v prvních tónech "Girlfriend" vykreslovat graffiti nápis "AVRIL". Po chvilce natahování, kdy byl nápis definitivně napsaný, nastoupila společně s čtyřčlennou kapelou a několika tanečníky na pódium i nositelka tohoto jména. Koncert začala mírně řečeno - hrozně - jako by v "Girlfriend" a "I Can Do Better" chtěla vzpomenout na čas po první desce. Opět zpívala falešně a sem tam se ztrácela i v rytmu. Ovšem společně s "Complicated" se už zřejmě rozezpívala, v dalších písničkách nezněla tak špatně a v některých chvílích i velmi dobře. Vlastně drtivou většinu starších kousků zpívala o třídu lépe než ty aktuální hitovky. Samozřejmě, kdo chtěl slyšet tento večer kvalitní zpěv, zavítal spíše do holešovické arény, kde zpíval Seal, ale pravdou je, že Avril Lavigne by pravděpodobně neprošla ani přes první kolo v soutěžích typu SuperStar či X Factor. Netuším, jak se ve studiu daří krotit její hlas, ale na koncertě občas přecházela do mečivého ječáku, který rozhodně nezněl libozvučně.
Na druhou stranu Avril Lavigne mohla zpívat jako bohyně a stejně by celkový dojem nebyl dobrý. Všechno jí totiž zkazil pan zvukař. Takhle špatně nazvučený koncert jsem už dlouho neslyšel. Mistr zvuku se zřejmě držel hesla ohul, co můžeš a kapela i Avril se tak stávali místy neposlouchatelnými. Výrazné zlepšení přišlo až s akustickým setem, kdy obzvláště ve "When You're Gone" zasednuvší za piáno zpívala velmi dobře a akustické kytary zněly přesně tak, jak měly.
Po poslechu desky "The Best Damn Thing" jsem se moc těšil na její koncertní podobu. Představoval jsem si rozvernou až možná rozpustilou show, kde Avril Lavigne s notnou dávkou nadhledu bude bavit lidi. Vysloveně rozpustilou podobu nám Avril ukázala jen několikrát a ani show nebyla nikterak velkolepá, spíše taková obyčejná. Co se ale od minula změnilo, byla Avril samotná. Žádné znuděné obličeje a otrávené pohledy. Tentokrát si koncert daleko víc užívala, byla usměvavá, povídala si s diváky a hlavně zpívala pro ně.
Nedá mi to nesrovnat s koncertem jiné Kanaďanky, která navštívila Prahu pár týdnů před Avril. Zatímco v případě Celine Dion jsme mohli sledovat dokonalou zpěvačku a vynikající showmanku v jedné osobě, Avril jakoby se toto vše ještě učila. I v rockových peckách, které místy neudýchala, nebyla schopná Celine nikterak trumfnout. O délce koncertu ani nemluvě - Avril hodina a dvacet minut, Celine celé dvě hodiny.
Tak... to byl pohled hudebního kritika, který si potrpí na přesnou intonaci, rytmus a podobné věci. Co se ovšem týče těch několika tisíc mladých slečen, které se na Avril přišly podívat, pro ty to byl bezpochyby životní zážitek. Prostě přijela Avril Lavigne, jejich idol, a je úplně fuk, jestli zpívá tak nebo onak, či jestli nějaká jiná Kanaďanka i ve svých čtyřiceti letech dokáže udělat lepší a delší show. Jak se tedy mohla cítit typická návštěvnice koncertu?